28. 11. 2011 | Michal Sabó

Naštěstí jsme to otočili, oddychl si Václav Racek po výhře nad Děčínem

V zápase s Děčínem zaměstnával branáře Habarta nejvíce z litoměřických střelců. Gólový zápis si však připsal pouze jednou. I to se ale počítá a jeho branka na 2:1 dodala Litoměřicím potřebný klid do hry. Václav Racek hodnotil po zápase svůj výkon i celé utkání.

Podruhé jste letos porazili Děčín. Jaký to byl dnes zápas?

Nebylo to jednoduché. Prohrávali jsme. Naštěstí jsme to otočili, dostali jsme se do vedení o dvě branky a už jsme to zvládli.

Co myslíš, že ten zápas zlomilo?

Určitě vyrovnání na 1:1 v závěru první třetiny a potom to odskočení na 3:1.

Například jenom ve druhé třetině jsi byl sedmkrát sám před brankářem. Na co už jsi myslel, když jsi ten puk před branku dostal?

Já už jsem pak střílel naprázdno. Sklopil jsem hlavu a pálil jsem, nevím. Dnes mi to tam nepadalo, naštěstí pak přišel jeden gól. Musím na tom ještě zapracovat.

Doufal jsi, že by jsi to tím prvním gólem mohl zlomit a vynahradit si nějakými dalšími góly ty předchozí šance?

Říkal jsem si, že ve třetí třetině by mohl přijít alespoň jeden nebo dva góly. Bohužel, ještě to musím vypilovat.

Myslíš, že to, co Děčínští předváděli na konci zápasu, bylo trochu nepřiměřenou reakcí na to, že prohrávali? Nebo tuhle hru předváděli celý zápas?

Od začátku hráli dobře. Po prvním gólu myslím, že trochu ubrali na tvrdosti. Po vyrovnání zase přidali. Jejich trenér je nabudil. Hráli do těla a někdy jim to vycházelo. Bohužel se nám kvůli tomu zranil David Keltner.

Zranění potkalo i Jiřího Brandejského. Co se vlastně oběma stalo?

David vlastně hned v prvním souboji spadl na rameno. Ještě dohrál první třetinu a potom odjel na rentgen. Nemohl hýbat s rukou. Ještě se uvidí, jak to dopadne. Jirka dostal hokejkou do obličeje. Měl roztržený ret, ale jinak bude na příští zápas v pohodě.