Na neděli 11. 9. 2011 jsme přijali pozvání na první turnaj III. tříd právě začínající hokejové sezóny do Černošic u Prahy. Na turnaji jsme se postupně utkali s pro nás neznámými soupeři z oblasti středních Čech, konkrétně z Příbrami, Poděbrad, Berouna, Černošic a Sedlčan.
Na neděli 11. 9. 2011 jsme přijali pozvání na první turnaj III. tříd právě začínající hokejové sezóny do Černošic u Prahy. Na turnaji jsme se postupně utkali s pro nás neznámými soupeři z oblasti středních Čech, konkrétně z Příbrami, Poděbrad, Berouna, Černošic a Sedlčan. Je třeba zmínit, že nad celým průběhem turnaje dohlížela i jedna z trenérských ikon našeho nejen minulého, ale i současného ledního hokeje PhDr. Luděk Bukač, který jak každý ví, patří k nejúspěšnějším trenérům naší hokejové historie. Přestože se jednalo o turnaj III. tříd, vyrazili jsme do Černošic s hráči v drtivé většině (až na 2 výjimky) o rok mladšími, tedy s druháky a dokonce jedním novopečeným prvňáčkem. Celý turnaj byl velmi dobře připraven, hrál se minihokej v obou obranných třetinách a jednotlivé zápasy tedy měly spád. V každém utkání volili trenéři ze soupeřova týmu hvězdičku utkání. Naše očekávání od turnaje byla velmi střízlivá, neboť jsme si byli vědomi, že na turnaj skutečně přijíždíme s absolutně nejmladším týmem. Naším cílem před turnajem bylo neudělat našemu klubu ostudu, pokusit se uhrát nějaké ty turnajové body, nasbírat zkušenosti a především jsme chtěli, aby si kluci celý turnaj užili.
Postupně jsme odehráli 5 utkání (2x15 minut) v pěti hodinách, takže si kluci skutečně mákli. Především zápasy proti týmům Berouna a poslední dramatický zápas se Sedlčany, který rozhodl vlastně náš jediný vstřelený gól v úvodu utkání, byl už skutečně odehrán ze zbytků fyzických sil. Kluci v Černošicích ale zabojovali a ukázali, že se hokej v Litoměřicích naučili a učí hrát parádní. Postupně porazili týmy Příbrami, Černošic a Sedlčan, remizovali s týmem Poděbrad a nestačili pouze na pozdějšího vítěze turnaje, a to tým Berouna, kde místy až 2-letý rozdíl mezi naším nemladším a jejich nejstarším hráčem se zákonitě musel na ledě projevit. Přes tento věkový hendikep jsme prohráli jen 3:7. V samotném závěru turnaje o našem konečném umístění rozhodovala neuvěřitelná matematika turnajových regulí. Věděli jsme, že po vyhraném zápase mají naši kluci vysněnou medaili a pohár, ale chvíli trvalo, než vedení turnaje oznámilo, ze kterého kovu vlastně bude? O vítězi turnaje nebylo pochyb, neboť Beroun zvítězil postupně ve všech svých utkáních. My jsme však s Poděbrady měli stejně bodů, remízou skončil náš vzájemný zápas, měli jsme dokonce i stejný rozdíl skóre, a tak rozhodnout musel až větší počet vstřelených branek. Těch bohužel Poděbrady vstřelily víc, a to je posunulo na konečnou stříbrnou pozici a nás odsunulo na místo bronzové. Nicméně umístění mezi prvními třemi týmy turnaje je pro naše kluky obrovský úspěch a plně si ho za předvedené výkony zasloužili. Pohár za 3. místo bude jistě mít své čestné místo na polici v kabině, každý z kluků získal i svou bronzovou medaili a třešničkou na dortu bylo při závěrečném ceremoniálu vyhlášení našeho Pepči Sluky nejlepším brankářem celého turnaje. Domů jsme tedy včera odjížděli jak kluci, tak my trenéři, a věřím, že i rodiče velmi spokojení. Kluci utahaní jako koťata v řadě případů usnuli už v autech při cestě domů.
Pro všechny účastníky to byl skutečně obrovský sportovní výkon a další velká hokejová zkušenost. Kluci v Černošicích ze sebe vydali vše, co v nich bylo a myslím, že předvedené výkony zcela jistě pomohli šířit i do středních Čech dobré jméno práce s mládeží HC Stadionu Litoměřice.
Autor: Plos Radek, trenér
