Obránce Jiří Jebavý nastoupil po zranění do svého prvního zápasu v sezoně a svému týmu přinesl štěstí. Kališníci totiž udolali Jihlavu a mohli oslavit premiérový triumf na ledě Kalich Areny. Zkušený zadák přiznal, že to pro něj byl skvělý návrat. Těšilo ho vítězství i podpora od fanoušků, které se litoměřickým hokejistům dostalo z hlediště.
V duelu s Jihlavou jsi nastoupil do svého prvního zápasu nové sezony a Stadion dokázal poprvé vyhrát doma. Dá se říct, že jsi takové týmové štístko?
Po zápase mi to všichni říkali, tak to třeba tak je. Ale uvidíme. Každopádně jsem rád, že to byla vítězná premiéra.
Šestizápasovou absenci zavinilo zranění ruky, které jsi dlouho léčil. Jak se ti po pauze hrálo?
Ruka byla úplně v pohodě, spíš jsem měl ze začátku trošku problém, než jsem se do toho dostal. První třetinu jsem byl hodně zavařený. Přece jen člověk může trénovat, jak chce, ale zápas je něco jiného. Ale vesměs jsem se cítil překvapivě dobře.
Mužstvu se úvod soutěže moc nepovedl. Tys byl celou dobu s ostatními a nemohl pomoct. Bylo to asi hodně náročné sledovat utkání jen z tribuny a nemít možnost ho nějak ovlivnit, že?
Člověk na to kouká seshora a nejradši by skočil na led, ale doufám, že tahle výhra nás nakopne a bude to jenom lepší. Teď nás čekají další těžcí soupeři a musíme urvat co nejvíc bodů.
Pojďme k samotnému vítěznému zápasu. S Jihlavou jste prohrávali 0:1 a 2:3, čím jste dokázali strhnout triumf na svou stranu?
Myslím, že jsme tentokrát hlavně plnili, co máme. Dělali jsme jednoduché věci, chodili jsme po nich a rozbili jim jejich hru. Jsem rád, že i za stavu 2:3 ve třetí třetině jsme se nepoložili a dokázali výsledek zvrátit na svou stranu.
Obránce Jiří Jebavý o Jihlavě
„Doufám, že tahle výhra nás nakopne a bude to jenom lepší.“
Právě inkasovaná branka na 3:2 pro soupeře vás musela v dané chvíli hodně rozhodit. Jaké byly pokyny na střídačce?
Musím říct, že ani pořádně nevím. Seděl jsem vzadu a funěl jsem. Ale trenéři se nám určitě snažili vštípit, ať nepropadáme panice a hrajeme pořád stejně. Protože si myslím, že jsme si to zasloužili a byli lepší.
V čem vám Jihlava dělala herně asi největší problémy?
Oni jsou dlouhodobě velice dobrý tým. Jsou kompaktní a nepříjemní dopředu. Mají tam zkušené hráče, kteří tam hrají hodně dlouho pospolu. My jsme se na to připravili, měli jsme i video, takže jsme tak nějak věděli, co čekat, a nastavili jsme podle toho i taktiku. Tu jsme po většinu času dodržovali a tím, že jsme plnili, co jsme měli, jsme je porazili.
Myslíš si, že může být taková výhra odrazovým můstkem do dalších zápasů?
Doufám, že ano. Já jsem od začátku viděl, že tým tu sílu má. Každý zápas se tady vedlo, ale vždycky přišel nějaký zkrat a zápas se prohrál. Tým na to má a když budeme plnit, co máme, a začínat u jednoduchých věcí, tak to bude šlapat a půjdeme nahoru.
K triumfu vám určitě hodně pomohli i fanoušci, kterých na Duklu přišlo víc než tisíc. Jak jsi vnímal podporu zaplněných tribun?
Atmosféra byla krásná. I když jsem tam stál s fanoušky v době zranění a bylo o něco méně lidí, tak fandili, což bylo super. Je to samozřejmě něco jiného být na střídačce a stát tam mezi nimi.
Pro tebe jsou zápasy speciální i v tom, že ti chodí fandit malá dcerka. Jak to vnímá, že je táta na ledě?
Ona podle mě na hokej ještě moc nekouká. Když jsem s ní chodil mezi diváky, tak jsem měl co dělat, abych ji uhlídal. Spíš tam běhá všude kolem. Dneska jsme si ale zamávali a po zápase plakala, že chce za mnou, tak jsem ji vzal na led a bylo to moc hezké.
Jak sis užil tradiční děkovačku? Přece jen jste si ji mohli vychutnat poprvé po dlouhé pauze.
Už jsem ani nevěděl, jak to vypadá. Ale bylo to super, když na nás lidé čekali a chtěli, abychom se ještě vrátili na led. Pro tenhle pocit se to hraje.
