Ani napotřetí se v Kalich Areně kališníkům nepovedlo prolomit letošní prokletí domácích zápasů a podlehli Porubě 3:6. Stejně jako v předešlých dvou soubojích Stadion vedl o dvě branky. Soupeř ale dokázal výsledek přiklonit na svou stranu. „Musíme prostě makat šedesát minut každý zápas," komentoval výkon Litoměřic asistent kapitána Jan Holý.
Ani třetí domácí zápas Stadionu nevyšel a nakonec prohrál 3:6. Co k tomu říct?
Strašné. Je to ostudné. Je nám líto fanoušků, tohle si prostě nemůžeme dovolit. Od stavu 2:0 jsme přestali hrát. Na konci se to možná trochu zlepšilo, ale to je málo hrát 10-15 min ze zápasu.
Ve všech domácích zápasech jste vedli o dvě branky a nakonec prohráli. Proč se nedaří udržet náskok až do konce?
Po utkání jsme o tom mluvili v kabině. Asi je to lehkovážnost, myslíme si, že soupeř už to vzdal. Takhle nemůžeme hrát. Všechny týmy budou bojovat o každý bod, soutěž je vyrovnaná. Musíme prostě makat celých šedesát minut každý zápas.
Na rozdíl od předchozích soubojů v Kalich Areně vás tentokrát soupeř přestřílel. Často po prohře zmiňujete individuální chyby. Co konkrétně se vám nedaří?
Hodně ztrácíme puky při přechodu do útočného pásma. Komplikovaně se tam dostáváme místo toho, abychom puk hodili za obránce. Máme rychlé šikovné útočníky, kteří se do útočné třetiny dokážou dostat a místo toho kličkujeme na modré lajně. Zbytečně hru komplikujeme, a pak se na nás valí mnohem víc střel, než kdybychom hráli tak, jak máme hrát. To si myslím, že proti Porubě rozhodlo.
V přesilovkách máte úspěšnost 33,33 %, proti Porubě jste využili jednu z pěti. Jak jste spokojení?
Naší lajně se zrovna poslední dva zápasy dařilo, ale proti Porubě to prostě nefungovalo. Musíme si k tomu něco říct. Přesilovky jsme zahazovali. Hlavně na začátku jsme mohli přidat ještě nějaký gól, myslím, že by se tím hra i uklidnila, ale bohužel. Oni bránili slušně, chodili do nás natvrdo a my jsme si s tím nedokázali poradit.
Jsi asistentem kapitána Jana Výtiska. Míváš během zápasu nebo po něm v kabině také nějaký proslov?
Občas něco řeknu. Tentokrát jsem v přestávce řval. Asi jsem se nechal moc unést. Ale každý by si měl uvědomit, že musíme dělat maximum. Hrajeme za tenhle klub a ne každý sám za sebe.
Myslíš si, že přemýšlíš ze tvé pozice po neúspěšném zápase o prohře víc než ostatní hráči?
Ne to si nemyslím. V hlavě řeším hlavně svoje chyby, co jsem dělal. Ale v tuhle chvíli se každý musí zamyslet sám nad sebou.
Jak je těžké hodit za hlavu porážku, když už ve středu nastoupíte na ledě Šumperka k dalšímu souboji?
Do půlnoci máme čas o tom přemýšlet. V úterý si o tom něco řekneme a už se budeme připravovat na Draky.
