V loňské sezoně odehrál patnáct zápasů za Winnipeg Ice v kanadské Western Hockey League. Po zranění a návratu naskočil na led mezi kališníky. „Po mém zranění, problémy s vízy a odjezdem zpět jsem chtěl hlavně hrát a jsem moc rád, že se ozval právě Stadion. Byl to super konec sezony, který jsem si užil. Jsem rád, že jsem mohl být součástí týmu, který vyhrál celou základní část a celkově to bylo po těžkém začátku v Kanadě a zranění vysvobození," komentoval závěr sezony mladý bek. Jak se liší kanadský hokej od českého a dokáže si představit život v zámoří?
Jak jsi začínal s hokejem? Co je tvým snem?
K hokeji mě přivedl táta. První, co si pamatuju je, jak jsme na nějaké tréninky jezdili do Českého Krumlova. Tam jsem tahal židli a učil se bruslit. Hokej jako takový jsem začal hrát ve Vimperku. Největším snem je živit se hokejem a dělat to co mě baví jako práci.
Co považuješ jako svůj největší dosavadní hokejový úspěch?
Stoprocentně je zatím mým největším úspěchem titul s libereckým dorostem v sezoně 2018/19. Dalším úspěchem jsou samozřejmě starty za reprezentaci. Je čest hrát za národní tým a je to asi jeden z cílů každého hráče.
V minulé sezoně jsi naskočil do patnácti utkání ve Western Hockey League za Winnipeg Ice, jak jsi si užíval působení v jedné z nejprestižnějších juniorských lig světa?
Byla to neskutečná zkušenost. Nejen hokejová, ale hlavně životní. Možnost načichnout k velkému profesionalismu v Kanadě. Hrát hokej s nejlepšími juniory na světě, ostatně dva mí spoluhráči byli vybráni vysoko v prvním kole draftu.
V čem se nejvíce odlišuje kanadský hokej od českého?
Myslím si, že porovnávat českou a kanadskou juniorku se moc nedá. Je to obrovský rozdíl, ať už v marketingovém měřítku nebo ve stylu, rychlosti a technice hry. Občas to byly slušné letecké dny a myslím si, že ta hra je i rychlejší než v tuzemské nejvyšší soutěži.
Jsou nějaké odlišnosti i v přípravě a v trénincích?
V Kanadě neexistuje týmová letní příprava. Na začátku září začínal kemp a každý musel přijet připravený. Nikdo si nedovolí přijet nepřipravený, protože ví, že tím může brzy přijít o místo. Tréninky na ledě byly vesměs podobné jako v Česku. Když ale bylo přípravné období, nebo delší volno, byly tréninky hodně bruslařsky náročné. Nejhorší peklo ale nastává, když se hráč vrací po zranění na led, to jsem si zažil a nikomu bych to nepřál.
Je na českém hokeji něco, co ti v zámoří chybělo?
Myslím si, že u nás se víc udržuje týmový duch. Parta víc funguje a celkově spolu jako tým trávíme víc času. Což si myslím, že je dobře, protože hokej je kolektivní sport a dobrá parta je jedním ze základů fungování týmu.
Jak hodnotíš tvé výkony v Kanadě?
Příprava se mi povedla, ale potom se vrátil obránce z kempu NHL a vypadl jsem z přesilovky. Musel jsem si najít jinou týmovou roli. Ta byla primárně defenzivní, nedostávat góly a hrát vzadu. Potom mi ale vše zkomplikovalo zranění. V polovině listopadu v zápase proti Saskatoonu jsem si zlomil klíční kost.
Kde jsi bydlel a jak jsi se do WHL dostal?
Všichni, kteří nejsou z daného města, bydlí v tzv. Billet rodinách. Já bydlel s útočníkem Chasem Bertholetem, který mi strašně moc pomáhal a stali se z nás výborní kamarádi. I když on byl vytrejdovaný do Spokane, tak jsme stále byli v kontaktu přes hovory nebo zprávy. Do WHL jsem se dostal skrz loňský CHL Import. Draft, na který jsem byl přihlášený díky mým agentům s tím, že chci zkusit štěstí v zámoří. Vybral si mě Winnipeg na konci 1. kola.
Měl jsi v cizině s něčím problém?
První dva až tři týdny byly těžké. Anglicky jsem uměl slušně, ale až tam jsem poznal, že je ještě hodně co zlepšovat. Jinak musím říct, že jsem měl skvělou rodinu a oni i vedení týmu a trenéři mi hodně pomohli s věcmi okolo hokeje.
Dokážeš si představit žít v Kanadě?
Život konkrétně ve Winnipegu si představit neumím. Byla tam šílená zima. Já jsem zažil 30 °C pod nulou, ale vím, že tam teploty klesají i k mínus 40 °C. Lidé jsou tam hodně milí a když se snažíte mluvit, tak vám porozumí a pomůžou, jsou hodně obětaví.
Měl jsi ve Winnipeg Ice někoho, koho jsi obdivoval?
V týmu jsem byl s kluky, kteří v budoucnu budou velmi silnými hráči. Byl jsem velký kamarád s Carsonem Lambosem, jenž byl loni draftován Minnesotou v 1. kole. Je výborný leader, moc hodný kluk a neskutečný hokejista. Velmi dobré vztahy jsem také měl s Mattem Savoiem, který byl teď draftován do Buffala. Myslím si, že o těchto dvou hráčích ještě uslyšíme. Celkově tam byla výborná parta.
Jakých zkušeností z ciziny si ceníš nejvíc? Co ti hokej v Kanadě dal do budoucna?
V mnoha ohledech mi tahle zkušenost otevřela oči. Určitě v přístupu k tréninku, profesionalismu a nastavení priorit. Jsem moc rád za velký pokrok v angličtině. Byla to zkušenost k nezaplacení.
V minulé sezoně jsi odehrál i šestnáct zápasů za Litoměřice, jak hodnotíš tuto část sezonu?
Po mém zranění, problémy s vízy a odjezdem zpět jsem chtěl hlavně hrát a jsem moc rád, že se ozval právě Stadion. Byl to super konec sezony, který jsem si užil. Jsem rád, že jsem mohl být součástí týmu, který vyhrál celou základní část a celkově to bylo po těžkém začátku v Kanadě a zranění vysvobození.
Líbí se ti prostředí pod Radobýlem?
Mile mě překvapilo, jak to v Litoměřicích funguje. Zázemí je na vysoké úrovni. Ať už hlavní nebo kondiční trenéři, všichni nám mladým dávají 100 % a už je jen na nás, jak se příležitostí chytíme. A celkově to v kabině mezi staršími hráči a mladými kluky funguje dobře jako málokde.
Měl jsi před příchodem do královského města nějaká očekávání?
Chtěl jsem hlavně dobře zapadnout do týmu. Přeci jen kluci měli sezonu výborně rozjetou, takže bylo jen na mně, jakou pozici si vyhraju a chtěl jsem pomoct týmu co nejvíc, jak jsem mohl.
Znal jsi někoho z kališníků už z předchozích sezon?
Kluky jsem samozřejmě znal podle jmen, protože jsou to všichni dobří hokejisté, co už mají něco za sebou. Ale osobně asi jen Petra Hausera, který je stejně starý jako já a známe se už nějaký ten rok.
Jaký máš vztah k suché přípravě, kterou už máte za sebou?
Suchou přípravu nevnímám nijak hrozně. Vím, že je to potřeba. Nikdo tuhle část tréninků nemá zrovna v lásce, ale víme, že v sezoně se nám ta dřina vrátí. Letošní příprava pro mě byla specifická, ale moc mi vyhovovala a dala mi to, co jsem očekával. Byl jsem zvyklý na hodně běhání, tréninky v posilovně mívaly stejnou šablonu. Ale letos jsme pracovali velmi moderně, jako v USA, kde byl náš kondiční trenér Honza Jiskra na stáži. Ve výsledku si myslím, že jsme si užili dost dřiny ale i legrace. Mám rád posilovnu a nabírání síly. Nemám v lásce běhání, kterého letos naštěstí moc nebylo
