Starší dorost pod vedením trenéra Jiřího Ransdorfa, složený z hráčů ročníků 1995 a 1996, zakončil uplynulou sezónu na třetí příčce tabulky za Ústím nad Labem a Hvězdou Praha. I s těmito mužstvy ale litoměřičtí dorostenci sváděli vyrovnané boje. Řada hráčů si vysloužila i šanci nastupovat v juniorském týmu. “Jsme spokojeni, ale mohlo to být lepší”, řekl o sezóně 2012/13 trenér Ransdorf.
Jak bys hodnotil uplynulou sezónu staršího dorostu? Splnili jste své cíle?
Jsme spokojeni, ale mohlo to být lepší. Pokud budeme tu minulou sezónu brát jako úspěšnou, tak si myslím, že někteří hráči odvedli své maximum. Někteří mohli mít lepší přístup, ať už k tréninkovým jednotkám, ale i k zápasům. Kolem Vánoc nás postihla menší krize, ale jinak jsme zvládli hrát se špičkou, což znamená s Ústím, Hvězdou Praha a PZ Kladnem. Neměli jsme vyloženě nějaký výsledkový výpadek. I když se prohrálo, tak jsme pořád prohráli se vztyčenou hlavou, ne po nějakém velkém průšvihu.
Který zápas byl v loňské sezóně tím nejvydařenějším a naopak?
Za nejvydařenější zápas by se dala považovat výhra nad PZ Kladnem 6:5, kdy jsme se tahali o body do tabulky a těsné prohry s Ústím, kdy jsme bojovali do poslední chvíle. Myslím si, že takové zápasy klukům dají více, než výhra 10:1, kdy je stav po dvou třetinách 8:0, ta motivace hráčů už není taková a udržet nějaký kvalitní výkon je hrozně těžké.
V dnešní době bývá často problém s počtem hráčů, trápily tyto starosti i starší dorost?
S počtem hráčů u nás problém nebyl. Kvalita hráčů byla také celkem dobrá. Problém je, jak jsem řekl v úvodu, v přístupu k zápasům. To je ale v hlavách hráčů, popřípadě u rodičů, jestli dohlédnou na kluky, aby byli včas doma a dodržovali nějakou tu životosprávu. Právě v tom přístupu je vidět rozdíl mezi ligou a extraligou. Vyzkoušeli jsme si i zápasy s mužstvy z extraligy a nemohu říct, že bychom jim nestíhali.
Měl jsi v týmu dva hráče právě z extraligy, jak jsi byl s jejich výkony spokojený?
Byli to dva hráči ze Sparty. Působili u nás na střídavé starty, které se poté proměnily v hostování. Myslím si, že by ti hráči mohli více přidat, propadák to s nimi ale v žádném případě nebyl.
Často se trenéři setkávají s určitou kritikou ze strany rodičů svých hráčů. Jaké jsi s tím měl zkušenosti ty?
Takové zkušenosti byly. Já si ale myslím, že pokud ten rodič pochopí, že investuje do vývoje svého syna prostřednictvím nás trenérů, tak je najednou moc důležité, aby se mohl podívat do zrcadla a říct si, že má vychovaného slušného člověka. My trenéři je nepřímo učíme disciplíně, to znamená, že když už z toho v uvozovkách nic nebude, tak toho kluka naučíme, že musí přijít na trénink, do práce, na zápas a musí odvést stoprocentní výkon. Když si to ten rodič uvědomí, tak má vlastně vyhráno a jestli ten kluk bude hrát hokej nebo nebude, to je věc jiná. Tady jde opravdu o to, abychom vychovali toho člověka k určité zodpovědnosti a byl použitelný do společnosti. Pokud se ten hráč naučí přijít na trénink, odvést dobrou práci, tak se tyto návyky promítnou i do zápasu a přenese si je i mimo hokej, to znamená také do školy.
Objevili se v této sezóně někteří hráči, kteří udělali nějaký výrazný výkonnostní pokrok?
Já bych nerad jmenoval, protože by to mohlo někoho bolet a nerad bych na někoho zapomněl. Ti hráči, kteří absolvovali suchou přípravu na jaře 2012, tréninkové jednotky v sezóně, na všem měli alespoň devadesátiprocentní účast a kvalitně odtrénovali, jdou do juniorů a jsou použitelní. Myslím si, že tam jdou připraveni. To jsou hráči ročníku 1995. Hráči, kteří ve starším dorostu zůstávají, tedy hráči ročníku 1996, mají možnost být kostrou týmu, případně to jít zkusit i o kategorii výše. Máme tu také spolupráci se Spartou, což by bylo dobré, kdyby se promítla i do mládeže. Pokud to bude jen trochu možné a bude ze strany Sparty zájem, můžeme některé hráče doporučit, aby je tam vyzkoušeli.
Do staršího dorostu teď přichází ročník 1997 z mladšího dorostu. Jaká jsou tvá očekávání směrem k těmto hráčům?
Z tohoto ročníků přijde několik hráčů, ať už tři gólmani nebo několik obránců a útočníků. Tito hráči jsou od svých trenérů, Pavla Zuziaka a Marka Opluštila, dobře připraveni. Musí na sobě ale pracovat i nadále. Ve starším dorostu jsou ti hráči opět silnější a blíží se to dospělému hokeji. Nemohou počítat s tím, že jim bude stačit trénovat třikrát nebo čtyřikrát týdně bez dalšího tréninku i mimo led. Bez toho to nebude to právé ořechové.
