Je sice litoměřickým odchovancem, ale v barvách Stadionu už ho pár let nevídáme. Kudy vedly hokejové krůčky mladého útočníka Ondřeje Sýkory z Litoměřic až do juniorské extraligy? O čem sní? Nejen to se dočtete v následujícím rozhovoru.
Ondro, co tě přivedlo k hokeji?K hokeji mě přivedl můj táta, když mi byly čtyři roky. Začínal jsem tady v Litoměřicích v naší „Průvan aréně“.
A ty sám jsi chtěl hrát hokej? Nelákaly tě jiné sporty?
Ano, chtěl jsem být hokejistou, byl to můj sen. Ale lákalo mě víc sportů, např. fotbal, který jsem hrál od žáčků za Sokol Pokratice vždycky na jaře, nebo florbal. Od malička jsem si hrál hlavně s hokejkou nebo balonem. V okolí našeho domu jsem měl pár kamarádů a s nimi jsem celé dny hrál fotbal nebo hokej. Nebo jsme taky jezdili na kolečkáčích.
Hokej byl ale pro tebe odmalička číslo jedna…
Přesně tak, stačila mi jenom hokejka a puk, a to i v bytě, kde jsem neustále střílel na branku :) Jiné hračky jsem ani nepotřeboval.
Co tě na hokeji nejvíc baví?
Nejvíce mě baví samozřejmě samotná hra a to napětí ze hry.
A co neoblíbená letní příprava, která k hokeji taky patří?
Letní přípravu přímo nesnáším, nejsem žádný atlet. Běh mě nikdy nebavil. Radši mám posilku, není to pro mě tak náročné jako běh.
Letní příprava ale přece není jen o běhání…
To je pravda. Zpestřením v tomhle stereotypu letní přípravy je aerobik nebo cvičení s kickboxerem. Je to taky makačka, ale tohle mě vlastně i docela baví :)
Když se ale vrátíme na začátek toho všeho – jak vzpomínáš na svoje hokejové začátky?
Vzpomínám na ně velice rád, byly to krásné časy. Mým prvním trenérem byl můj táta, který mě trénoval od přípravky až do sedmé třídy. Rád taky vzpomínám na letní přípravu na koupališti, tehdy to byla ještě zábava.
Jaké to bylo mít za trenéra tátu?
Myslím si, že na mě byl táta přísnější než na ostatní kluky. Dokonce se stalo, že jsem šel z tréninku domů s brekem. Ale na druhou stranu bylo dobré, že ze mě „vyřval“ nejlepší výkony.
A co bylo dál?
Po skončení sedmé třídy jsem odešel hrát do Ústí nad Labem, takže jsem musel skončit na základní škole v Litoměřicích a do osmé třídy nastoupit do Ústí. V tu dobu taky odešli někteří spoluhráči (M. Beránek, T. Zedek, J. Slaboch) do Liberce, kam jsem měl původně odejít i já, ale rodiče v tu dobu byli ještě proti odchodu ze Stadionu.
Přišel jsi do neznámého prostředí, jak sis tam zvykal?
Začátky v Ústí byly velice těžké – nový kolektiv jak ve škole, tak i na ledě, brzké ranní vstávaní a pozdní návraty domů. Byl jsem ale rád, že za Ústí hrál nejenom můj letitý kamarád Dan Řídel, jehož styl hry seděl k mé hře, ale také bratři Chmelové, kteří odešli do Ústí rok přede mnou. Byl jsem tam nakonec moc spokojený - jak s trenéry, tak i se spoluhráči – i když jsem často vzpomínal na působení v Litoměřicích, kde jsem se hokej naučil hrát.
Nakonec ses dostal do kádru Litvínova. Jak se to přihodilo?
V Ústí nad Labem jsem byl pod vedením pana trenéra Vrby tři sezony. Zde si mě vyhlídnul Ondřej Weissmann, který byl šéftrenérem mládeže v Litvínově, a oslovil moje rodiče, že by měl zájem, abych šel hrát extraligu staršího dorostu právě do Litvínova. Pan Weissmann ale v té době trénoval juniory, takže jsem tam ve starším dorostu začínal pod panem Nekvindou.
Takže zase nový začátek…
Ano, opět nový kolektiv, po ukončení prvního ročníku na střední škole v Ústí jsem musel přestoupit na školu v Litvínově. Nebylo to jednoduché. Měl jsem štěstí, že v tu dobu tam šel i můj kamarád z Ústí Marek Baránek, takže jsme tam byli spolu - na pokoji i ve škole.
Teď už jsme v současnosti, jak vypadá tvůj běžný den?
Den začínám studiem na Euroškole v Litvínově. Po vyučování jdu na vydatný oběd, který mi dává energii na trénink. Pak naberu trochu síly odpočinkem a k večeru mě čeká trénink. V hlavní sezoně máme většinou kruhové tréninky v posilovně a pak jdeme na led. To ale neplatí o letní přípravě, kdy máme tréninky i dvojfázově.
Není těžké tohle všechno skloubit se školou?
Není to těžké, když vám ve škole vychází vstříc. Díky tréninkům a zápasům máme vysokou absenci, takže máme individuální studijní plány.
Proč sis vybral zrovna tuhle školu?
Já jsem si ji v podstatě musel vybrat, protože nebylo z čeho vybírat, tahle škola spolupracuje s HC. Ale musím přiznat, že studium mě moc nebaví, radši se věnuji sportování než studiu. Vím, že je studium důležité, ale sport zatím vítězí.
Co považuješ za svůj dosavadní největší hokejový úspěch?
Zatím největším úspěchem je pro mě letošní finále extraligy juniorů, ve kterém jsme získali druhé místo.
Čekali jste před sezonou, že budete hrát finále?
Cílem bylo dostat se do play-off a v něm se dostat co nejdále. Nikdo před sezonou ve finále nedoufal, byl to takový hokejový zázrak, a to i díky našim trenérům – panu Mrázkovi a panu Skuhrovcovi.
Jak jsi finále prožíval ty osobně?
Byl to asi největší zážitek, který jsem zatím v hokejovém životě zažil. Moc jsem si to užíval, byla to neuvěřitelná atmosféra. V první části sezony se mi moc nedařilo kvůli nemocem a zraněním, ale pár bodů jsem i přes to dal. I přes všechny neduhy jsem vše dohnal a vybojoval si místo v základní sestavě pro nadstavbovou část i play-off ELJ.
Kolik lidí chodilo na finálové zápasy?
Na finálová utkání chodilo opravdu hodně lidí, mnohem víc než během sezony. Na třetí utkání finále přišlo okolo 4 500 lidí. To nikdo z nás nečekal! Atmosféra byla strhující, skoro jako v televizi. :)
Máš nějakého oblíbeného hráče, nějaký svůj hokejový vzor?
Mám více vzorů, ale zmíním Jonathana Toewse z Chicago Blackhawks – oslovil mě svou hrou - kombinace, šikovnost, přehled... Myslím si, že jsme si i trochu podobní stylem hry. :)
Jak vidíš svoji hokejovou budoucnost?
Byl bych moc rád, kdyby se hokej stal mojí prací. Ale dopředu moc nehledím, zatím se soustředím jen na nadcházející sezonu, ve které bych chtěl s týmem zopakovat minimálně to, co jsme dokázali letos.
Nechtěl by ses podívat někam do ciziny?
Bylo by to určitě jako ve snu dostat se někam do zahraničí. Zatím ale stojím při zemi a mým hlavním cílem je jednou hrát nejvyšší soutěž v ČR. Myslím, že když má člověk trochu talentu, maká, má štěstí na trenéry a podporu ze strany klubu, může se dostat i do velkého hokeje.
Foto TOPSTORY: http://www.odchovancilitomeric.estranky.cz/
Foto článek: http://www.hokej-litvinov.cz/
