Sezóna litoměřických juniorů byla zakončena s pětačtyřiceti body na devátém místě před posledním Mostem, což očekávání týmu zajisté nenaplnilo. Omezený počet hráčů byl sice strašákem po celou dobu, avšak hráči se střídavými starty některá prázdná místa v kádru vyplnili a stejně tak posily ze staršího dorostu. Po novém roce se situace zkomplikovala a kališníci museli tvrdě bojovat o každý bod. I přes to se ale velkého úspěchu napříč tabulkou nedočkali.
Jak celkově hodnotíte letošní sezónu a její závěr, který možná nedopadl úplně dle vašich představ?
Hodnocení sezóny můžeme rozdělit do několika bodů. Jako první je celkové postavení v tabulce. To mohlo být podle mého názoru určitě lepší, ale k tomu nám chybělo v některých zápasech štěstí. Jinak jsme mohli skončit ve středu tabulky.
Další částí hodnocení je to, jakým způsobem sezóna probíhala. Tady je potřeba brát v potaz skutečnost, že náš kádr se skládal ze šesti hráčů ročníku 95, tří hráčů ročníku 96 a pěti hráčů ročníku 97. Do Vánoc jsme mohli ještě navíc využívat tři hráče na střídavý start. Když k tomu připočtu některá zranění a po Vánocích i ukončení činnosti Václava Melichara, jde o důležitý faktor, který hodnocení sezóny značně ovlivňuje.
Od druhé poloviny soutěže jsme zařadili do sestavy i hráče ze staršího dorostu, což mělo pomoci rozšířit naše možnosti, co se doplnění týmu týče. Jinak bychom měli k dispozici velmi omezený počet hráčů, kteří by byli zároveň v dobré kondici. Bohužel jsme tak ztratili body v některých důležitých utkáních.
Úroveň soutěže byla jinak dobrá a celou sezónu velice vyrovnaná. Dokázali jsme dvakrát porazit Ústí (vítěz skupiny), zaznamenali jsme cenné vítězství s Mostem a s Klatovy. Naopak mě osobně mrzí prohry s Kláštercem a Kladnem, na které jsme nenašli recept a nedokázali jsme je ani jednou porazit. Tito soupeři nám vyloženě nesedli.
Dalším faktorem hodnocení je přístup a příprava hráčů na trénink, příprava na přechod do seniorského hokeje, ale to je nekonečné téma...
Myslíte si, že mělo vliv i fakt, že jste s týmem nebyl od začátku sezóny?
To si nemyslím. Nastoupil jsem 1. října 2015. Měl jsem k dispozici dostatek informací od kolegy Honzy Fišery, který zná detailně každého hráče a jeho historii. Na výsledku sezóny se tedy určitě nepodepsala skutečnost, že jsem s kluky nebyl od samého začátku. Snažil jsem se tréninky obohatit svými vlastními zkušenostmi a postřehy. Trenér pracuje s hráči většinou jen určitou část jejich věku. V této kategorii je to jeden, dva, maximálně tři roky. Já jsem s nimi byl pět nebo šest měsíců, takže jsme se museli společně s kolegou Václavem Rubešem, který se k nám připojil v průběhu sezóny, snažit ukázat hráčům cestu, která vede k našim společným, ale i k jejich individuálním cílům.
Je něco, co byste zpětně udělal jinak?
„Po bitvě je každý generál“ zní jedno přísloví. Člověk si udělá vlastní analýzu. S kolegou jsme společně provedli zpětnou vazbu a můžeme si samozřejmě říct, že jsme mohli něco udělat jinak, ale to je asi tak všechno. Čas zpět vrátit neumíme. Každý sbíráme vlastní zkušenosti a z těch potom vycházíme při další práci. Je potřeba se dívat dopředu, život jde dál...
V čem jsou největší slabiny týmu?
Proměňování gólových šancí. Při pohledu do statistik se nám ukázalo, že jsme byli týmem, který dal nejméně branek. Na druhou stranu jsme byli zároveň týmem, který i nejméně inkasoval. Tím jsme to chtěli alespoň trochu vyvážit. Samozřejmě to opět bylo umocněno počtem našich hráčů, nemohli jsme si dovolit hrát aktivní celoplošný útočný hokej. Úzký kádr nám to nedovolil a po kondiční stránce by to nevydržel. Byly i zápasy, které skončily 1:0 v náš neprospěch i přes to, že jsme měli řadu gólových příležitostí. To se stalo snad dvakrát – zápas proti Klášterci a Letňanům. Každá neproměněná šance hraje v takovém utkání velkou roli, pokud je vyrovnané.
Co považujete za zlomové momenty v sezóně?
Když se na to podívám zpětně, tak to bylo určitě období ledna, kde nás čekaly klíčové zápasy. Vánoční svátky jsme sice přečkali na pěkném 4. místě, ale to nás nesmělo uspokojit, protože tabulka v tomto období byla velice vyrovnaná. Snažili jsme se s kolegou hráče připravit na tento úsek sezóny. A myslím si, že se nám to podařilo, i když si můžete myslet, že umístění v tabulce tomu neodpovídá. V tomto období se rozhodovalo, komu zůstane v ruce „Černý Petr“. Sice to může vypadat, že se neustále opakuji, ale hrát v takovém nasazení s deseti až dvanácti hráči zápasy, které probíhají v rychlém sledu, je poměrně obtížné. Bylo to náročné na kondici, což mělo vliv i na psychiku hráčů, kterou při náročných zápasech ztráceli.
Najde se v týmu nějaký hráč, který Vás v průběhu sezóny překvapil?
Nechci to hodnotit konkrétně, protože všichni hráči měli v týmu nějakou svoji roli. Ať už to byli ti starší ročníku 95 nebo ti mladší z ročníku 97, případně kluci ze staršího dorostu. Každý tým se skládá z jakési mozaiky, kterou si trenér skládá a každý hráč do ní svým způsobem zapadá a nemyslím si, že by někdo vyčníval nad celý kolektiv. Snažil jsem se klukům vysvětlit, že jsou součástí týmu, který se skládá z různých typů hráčů a každý z nich má svoji týmovou roli. My jsme jim pomáhali s tím, aby si na tu roli dokázali zvyknout a ztotožnili se s ní, protože jejich představy byly mnohdy odlišné.
Co se starších hráčů týče, najde se mezi nimi nějaký adept, který by mohl postoupit do A týmu?
To je těžká otázka. Určité předpoklady by někteří hráči mohli splňovat, ale musí na sobě dál pracovat. Je těžké říct dopředu, jestli konkrétní hráč má na to, aby obstál v A týmu. Seniorský hokej je trochu o něčem jiném a ten přechod bývá pro některé typy hráčů nepřekonatelný. Z ligy juniorů je to výkonnostně velký skok do 1. ligy. Byla by tam určitá možnost přes 2. ligu, ale chce to trpělivost a nepřestat na sobě pracovat. Mladí hráči mají v seniorském hokeji oproti těm starším tu nevýhodu, že jim chybí zkušenosti, tudíž některé herní situace pro ně jsou nové a jiné než byly v juniorské soutěži.
Jaký bude cíl pro příští sezónu?
Další sezóna bude taková, jaký se nám podaří sestavit a připravit nový tým. Chtěl bych připravovat hráče komplexně, aby se po odchodu z juniorky uchytili v seniorském hokeji. To je můj prioritní cíl.
A na závěr?
Chtěl bych poděkovat všem hráčům a samozřejmě kolegům Honzovi Fišerovi a Václavu Rubešovi za spolupráci.
