30. 10. 2011 | Alexandr Stys

Jsem velice rád, že dostávám šanci si zahrát v první lize, říká Ondřej Smetana

Po zápase litoměřických juniorů proti Hvězdě Praha, který skočil výhrou domácích 4:3, jsme se zeptali na pár otázek Ondřeje Smetany, klíčového hráče juniorského týmu a stabilního hráče A-týmu mužů. Jak vidí největší rozdíly obou soutěží a jak se mu daří sbírat zkušenosti v seniorském týmu, se dozvíte v dnešním rozhovoru.

Dnešní zápas jste dotáhli do vítězného konce i přesto, že jste ztratili náskok 3 gólů, co bylo příčinou úpadku hry?

První třetina z naší strany byla dobrá, v druhé třetině jsme dostali nešťastný gól a poté soupeř využil dvě přesilové hry a srovnal stav utkání. Naštěstí to tam Davidovi Keltnerovi spadlo a vyhráli jsme, jsem rád, že jsme to zvládli a necháváme si doma body.

Jako jeden z mála hráčů juniorky jsi i hráčem A-týmu mužů, jak vnímáš největší rozdíly obou soutěží?

Tyto soutěže se nedají moc srovnávat, 1.liga je mnohem rychlejší, silovější a hráč nemá tolik času na přimýšlení, práce s pukem musí být rychlá a přesná. Naopak hráči v juniorské lize nejsou tak kvalitní a zkušení jako v mužích, tím pádem kvalita soutěže je dost nižší.

V A-týmu mužů jsi nejmladším obráncem a teprve sbíráš zkušenosti, odehrál jsi už 15 utkání, jak jsi spokojený se svojí hrou a s časem, který trávíš na ledě?

Určitě jsem strašně rád, že tu vůbec mohu být a že dostávám šanci si zahrát v 1. lize. Poslední utkání jsem odehrál hodně času s Vencou Drábkem a Jardou Haškem, kteří mi hodně pomáhají. Doufám, že tuto sezonu dostanu ještě více příležitostí, abych dokázal, že na to mám.

Letos se obranné dvojice při zápasech neustále točí, s kým se ti hraje nejlépe? Nebo jsi univerzální a přizpůsobíš se komukoliv?

Jak už jsem se zmínil, hraje se mi dobře s Vencou Drábkem, ale je na trenérech, jak obranné dvojice sestaví.

Ještě před rokem jsi nastupoval za ústeckou juniorku, letos hraješ konečně doma, jak se ti před domácím publikem hraje?

Na 3 roky v Ústí strašně rád vzpomínám, první rok jsme postoupili s dorostem do extraligy a poté jsme si zahráli i play-off, což byl historický úspěch. Poslední rok byl pro mě docela smolný, zlomil jsem si nohu a přišel jsem o půl sezóny. Bylo velice těžké po zranění nastoupit zde v Litoměřicích do letní přípravy, naštěstí se to obešlo bez dalších zdravotních komplikaci.

Co se týká domácího prostředí tak do minulé sezony jsme se chodili koukat na hokej sem s kluky z juniorky, kteří hráli se mnou v Ústí, a říkali jsme si, jaké by to bylo hrát před domácím publikem. Letos se to podařilo a je to nepopsatelný pocit.

Co říkáš na fanoušky, včera při zápase A-týmu s Kadaní pro vás připravili velkou sektorovou vlajku, jak se ti libí?

Fanoušci v Litoměřicích jsou výborný, dokážou vytvořit dobrou atmosféru a povzbudit tým k výkonům. Co se týká vlajky je parádní, klukům v kabině se to líbilo a jsou z toho nadšení. Lidi v Litoměřicích žijí hokejem, je to super a bylo by skvělé sem nalákat ještě více lidí, než chodí doteď. Jsme jim za povzbuzovaní velice vděční.