14. 11. 2017 | Lenka Jonešová

Díky skvělému zázemí jsme se mohli soustředit jen na hokej, konstatuje Filip Jirásek

V Ostravě-Porubě se konal reprezentační kemp hráčů do 19 let, jehož součástí byl i Filip Jirásek. Během tří zápasů proti Finsku, které postupně reprezentace sehrála v Kopřivnici, Frýdku-Místku a Ostravě-Porubě si připsal Jirásek dvě asistence. Po skončení posledního zápasu krátce celý kemp zhodnotil.

První zápas prohra, druhý po nájezdech taky, teď výhra. Jak byste zhodnotil tuto trojici zápasů?
Myslím si, že jsme si výhru za tu bojovnost zasloužili. Ty dva zápasy před tím jsme prakticky tahali za kratší konec. O tomhle utkání si myslím, že jsme vlastně vyrovnali v pravou chvíli, pak jsme silou vůle vítězství udrželi. Na Finech už bylo vidět, že jsou unavení, tak jsme všichni makali do poslední minuty. Dneska jsme si výhru zasloužili snahou a tvrdou prací. I když to tedy nebyl žádný velký hokej.

Na začátku jste dostali dva smolné góly, které se jen tak, tak dostali za čáru. Jak to působilo na vaší psychiku?
Tak na psychiku určitě není dobré říkat si v první třetině, že to je 2:0. Je nutné hrát pořád stejně a to se nám myslím povedlo skvěle. Dokázali jsme na inkasované góly odpovědět a skóre se vyrovnalo. Pak už to byla spíš přetahovaná do konce zápasu. Měli jsme to štěstíčko větší a podařilo se nám zakončit zápas výhrou.

V čem se tyhle tři zápasy od sebe lišily?
Já si myslím, že po prvním zápase si tým herně sedl, což dnes vyústilo v to nejlepší. První záps jsme byli ještě trochu nervózní. Což se později uvolnilo, za což také vděčíme skvělým fanouškům. Myslím si, že si hra sedla a bylo to lepší a lepší. A dneska to tak skončilo výhrou.

Jak jste si vy osobně užil zápasy s národním lvíčkem?
Takovéto zápasy jsou vždycky speciální. Nepodaří se je hrát každý týden, takže jsem moc rád za šanci, kterou jsem dostal.

Vy tady určitě znáte hodně kluků, hlavně z Litoměřic. Bylo to i z téhle stránky pro vás příjemnější, že jste tady měl známé tváře?
Určitě. Vlastně i trenéry znám. Dva mě teď trénovali a trénují, zejména pana Varaďu znám moc dobře. Prakticky znám i všechny spoluhráče z kabiny. Myslím, že parta byla výborná, byla sranda. Když se potřebovalo, tak se zamakalo, a myslím si, že to dělalo minimálně polovinu úspěchu. To si myslím, že je nejdůležitější, že jsme neměli žádné velké individuality a hráli jsme jako tým, jeden za druhého. Pokud takhle budeme makat, můžeme vyhrávat zápasy.

Vy už jste zmínil, že jste neměli kluky, kteří by vyčnívali. Hodně jich odjelo s U20, kterou trápí marodka. V čem byste viděl sílu týmu?
Myslím si, že je to ta urputnost, tvrdá hra, nepříjemnost. Být drzý. Chodit do brankáře. Dělat tu černou práci. Bojovat jeden za druhého. Nebát se hrát. To si myslím, že nás může zdobit.

Jak byste popsal zázemí třeba ve Frýdku, kde je nová hala?
Každý den se o nás starali kustodi a lidi na místech kde se hrálo, se o nás starali maximálně. Každé město bylo super. V Porubě jsme byli celý týden. Ve Frýdku včera bylo také úplně super zázemí. Nejvíc lidí přišlo v Kopřivnici, tam to bylo opravdu fantastické. Ale nechci na nikoho zanevřít, všechna města byly super, i to co nám tady kustodi připravili, vůbec jak se o nás starat celý realizační tým. Takže komfort byl maximální a opravdu jsme se mohli soustředit na ten hokej. Všechno okolo bylo zajištěné.

Autor titulní fotografie: Lukáš Kaboň (ČSLH)