Konec v Kanadě? Trenér mi nevěřil, říká Machala. Za dvacítky se nedívá

Zveřejněno 3.12.2017 | Martin Voltr

První sezona mu sedla výborně, jenže pak se všechno pokazilo. Ondřej Machala se v kanadské Ontario Hockey League rozloučil a teď je zpátky doma, v Litoměřicích bojuje o mistrovství světa do 20 let. „Věděl jsem, že bych měl hrát. A já jsem moc nehrál. Tak jsme se dohodli, že bude lepší, když půjdu sem,“ vypráví v rozhovoru pro hokej.cz.

Machala má za sebou první dva zápasy ve WSM Lize, Litoměřicím k bodům nepomohl. Ovšem jemu osobně se start povedl – hned v úvodním duelu se Vsetínem dal dvě branky a ukázal, co je v jeho možnostech.

Jak těžké bylo se do toho v prvním zápase zpátky dostat?
První dvě třetiny jsem se trochu hledal. Je to úplně jiný hokej než v Kanadě, kluziště je mnohem větší, z mého pohledu je to pomalejší. Pak jsem se s Petrem Kodýtkem domluvil, že půjdu na křídlo, tak se to trochu zvedlo.

Vsetínu jste dal dva góly. Pramenily z toho, že jste se rozehrál?
Asi jo, postupně jsem se to doho dostával. Zkoušel jsem hodně střílet. Gólman mi ještě chytl dvě obrovské šance, které jsem měl proměnit.

K hattricku vám moc nechybělo. To by bylo v prvním zápase hodně pěkné...
Jo, to by bylo pěkné. Ale i za ty dva góly jsem byl rád.

Jak dlouho jste vůbec v Litoměřicích trénoval?
Přiletěl jsem ve středu, měl jsem hrát v sobotu, ale ještě nebyla vyřešená transferkarta z Kanady. Zase to bylo dobře v tom, že jsem měl čas, abych se líp aklimatizoval. Prvních pár tréninků jsem byl úplně špatnej, to řeknu na rovinu.

Co vás tedy vedlo k odchodu z Kanady zpátky domů?
Před sezonou to ještě bylo super. Za čtyři zápasy jsem měl pět bodů, to jsem si věřil a šel jsem do sezony s tím, že budu top hráč. Jenže pak jsme se nedohodli s trenérem. Nevěřil mi tak, jak jsem si věřil já, stavěl jiné hráče. Dá se říct, že on neměl rád mě a já jsem neměl rád jeho. Věděl jsem, že jestli se chci dostat na dvacítky, tak bych měl hrát. A já jsem moc nehrál. Tak jsme se dohodli, že bude lepší, když půjdu sem do Litoměřic.

Loni vám ještě všechno klapalo? Měli jste jiného trenéra?
Jo, první sezonu to bylo super. Loni nás trénoval Dave Bell, ze kterého jsem měl hroznou radost, protože mi našel místo a roli, kterou jsem měl plnit. Ale po sezoně dostal nabídku z AHL a okamžitě ji vzal. Pro toho nového trenéra je to první sezona, kdy je hlavní kouč... Nechci ho pomlouvat, ale prostě jsme se nedohodli.

Jak se vašemu týmu loni a na začátku letošní sezony dařilo?
Měli jsme trochu problémy dostat se do play off, ale nakonec se nám to povedlo. Šli jsme do něj ale z posledního místa a dostali toho nejlepšího, takže jsme prohráli 0:4. Letos to bylo prvních pět zápasů super, vyhráli jsme všechno. No a pak jsme měli deset proher v řadě a všechno se to nějak pokazilo.

Co vám Kanada dala? Byl to pro vás velký skok?
První měsíc to bylo úplně něco šíleného. To je tak úzké kluziště... Říkal jsem si, že tam vezmu puk za bránou a projedu si to jak v juniorce nebo starším dorostu. No a hnedka první zápas jsem dostal takový hit, že jsem se z toho otřásal tři dny. Takže jsem se musel měsíc aklimatizovat na hřiště, čas, na jejich kulturu, jídlo. Všechno bylo nové. Ale jsem hrozně rád, že jsem tam byl, protože mi to přineslo nové zkušenosti.

Posunul jste se za ten rok nejvíc ve své kariéře?
Stoprocentně bych to takhle řekl.

Jak jste si dokázal zvyknout právě na jiný život?
Tam bydlíte u rodiny, která si vás pronajme. Dá vám pokoj, stará se vám o jídlo a všechno, což platí klub. Na zimák jsme dojížděli deset minut autem. Zázemí, posilovna, led, stadion, všechno bylo úplně senzační.

Tím spíš muselo být těžké udělat definitivní rozhodnutí, že jdete pryč. Vydal jste se za svým snem, a ten najednou skončil...
Prvně jsem se nechtěl vracet, čekal jsem, že se to nějak vyřeší. Agenti volali s trenéry, pořád jsme se zkoušeli nějak domluvit, aby se to zvedlo a trenér mi začal věřit. Nevěděli jsme, v čem je problém, proč mě nenechává hrát. Po šestnáctém zápase mě posadil a pak už jsem si řekl, že chci odejít.

Takže to bylo na vás.
Většina rozhodnutí byla na mě. Chtěl jsem se rozehrát před kempem dvacítky, abych byl v tempu a měl pořád nohy v pohybu.

Věříte, že se na mistrovství dostanete?
To se dá těžko říct. Ale myslím, že když budu makat tak, jak jsem makal doteď, tak se to třeba podaří. Doufám, že se to podaří.

A máte už plán, kde budete hrát potom?
Vůbec. Vůbec nevím. Teď byla první varianta jasná, Litoměřice. I kdybych se dostal do extraligy, určitě bych neměl takový prostor jako tady. Teď budu makat za Litoměřice. Kdybych se probojoval na dvacítku, a třeba by se mi tam ještě dařilo, tak bych mohl dostat nějakou nabídku. Nic nechci uhánět, uvidíme.