3. 11. 2016 | Jan Luňáček

V Litoměřicích jsou perspektivní mladí hráči. Musí na sobě ale pracovat, říká Václav Pletka.

Osu zkušených hráčú v dresu kališníků doplnil před letošní sezonou zkušený Václav Pletka. Útočník s číslem 88 na dresu má za sebou 747 zápasů v extralize, kde převážnou část kariéry odehrál v Třinci, Liberci a Plzni. Matador extraligových kluzišť odehrál také 31 zápasů v dresu reprezentačního týmu České republiky. S Václavem Pletkou jsme hodnotili utkání s týmem jihlavské Dukly.

Václave, můžeš nám říci několik vět k zápasu s jihlavskou Duklou?

Dukla má hodně dobrý tým a dnes to v Litoměřicích potvrdila. My jsme jim hodně pomohli našemi chybami. Nám se teď stává v každém utkání, že se dopustíme nějaké fatální hrubé chyby. Měli bychom se z toho poučit do příštích zápasů.

Za stavu dvě ku dvěma to vypadalo na slušný konečný výsledek. Pak jste dostali třetí a branku a asi se vše zlomilo.

My se strašně nadřeme na branku, protože v koncovce nám to tam nějak nepadá. Dnes jsme rychle vedli jedna ku nule, ale také rychle jsme vždy dostali kontaktní branku. Pak došlo k hrubé chybě a ke třetí brance Dukly. Chyb se v zápase může dopustit každý a každému se to stane. Horší je, že když se dostaneme do problémů jakoby přestaneme hrát a bojíme se a začneme jen odpalovat puky. Pak jde náš výkon o 70 procent dolu.

Měla ta třetí branka opravdu vliv na další výkon týmu?

Samozřejmě, že to týmem otřese, protože dostanete lacinou branku. To samé u čtvrté branky. My máme puk pod kontrolou, soupeř šel střídat, ale naši chybou se dostali před branku a skončilo to gólem. Jsou to chyby, které se v hokeji stávají, ale nemělo by jich být deset v zápase.

Dnes hrály Litoměřice jen se šesti obránci. Nemělo to také vliv na hru obrany?

Myslím si, že na tom naši obránci nejsou špatně fyzicky, ale obrana se promíchala s kluky z Hradce a dnes nám to nesedlo. Myslím si, že to není o fyzičce, ale o hlavě. Dostaneme branku a přestaneme hrát ten náš hokej, který bychom chtěli.

Ty jsi zkušený hráč, který toho má hodně za sebou. Přišel jsi do Litoměřic, aby jsi mladým hráčům v jejich vývoji pomohl. Je to tak?

Asi ano. Hokej je hra chyb a chyby se dělají na obou stranách. I já udělám v utkání nějakou chybu a to toho mám již hodně odehráno. My ale děláme nyní více chyb než naši soupeři a to nás stojí body do tabulky.

Dnes asi vytěžila Dukla z minima maximum. Ona jinak moc brankových příležitostí neměla.

To je pravda. Nám se stane, že z vyložené šance branku nedáme, ale soupeř ano. Máme v týmu mladý kluky a oni mají všechno před sebou. Musí ale chtít na sobě pracovat. Pak jsme tu my, pár zkušených hráčů, kteří jim máme pomoci. Pak jsou tu dobří a zkušení trenéři. Tady musí ti mladí čerpat nové zkušenosti.

Tobě se v posledních zápasech daří. Vstřelil jsi nyní čtyři branky v řadě. Už jsi se adaptoval na nové prostředí?

Už bylo na čase. Už mně bude 38 let a dostávám se do tempa trochu pomaleji. Alespoň já to tak na sobě cítím. Hlavně mě prohání ti mladí kluci, kteří mají na začátku soutěže hodně sil a hodně bruslí. I když někdy úplně nesmyslně. Tady ta liga je úplně jiná než extraliga. Chvíli to trvá, než si člověk zvykne. V extralize je to více o taktice a hráči jsou tam již zkušení a hokejově připraveni. Já někdy ani nevím, co ti mladí kluci na tom ledě udělají. Ale jsem tu již dlouho na to, abych se s tím vyrovnal.

Stalo se ti, že jsi byl v nějaké situaci na ledě překvapen reakcí jak spoluhráče tak hráče soupeře?

To se mi stalo. Ale to je o těch zkušenostech. Nemohu vinit mladé kluky z toho, jak při hře reagují. V extralize vás třeba napadá protihráč jeden, ale tady v této lize třeba hned hráči dva. Není to tady moc o taktice, ale o tom, jak jsou ti hráči houževnatí. V extralize třeba hráč tuší, že by v nějaké herní situaci propadl a proto to souboje třeba nejde. Tady se to moc neřeší. Ale pak mohou nastat pro ostatní na ledě problémy. Ale to je hokej.

Je možné, že pro trenéry je WSM liga psychicky náročnější než extraliga ,co se týče udržení taktiky na ledě?

Já si myslím, že ano. Jsou tu vesměs mladí hráči, kteří se ten vrcholoví hokej teprve učí. A učí se jej také díky tomu, že musí řešit chyby, kterých se dopustí spoluhráč na ledě. Myslím si, že třeba v Litoměřicích jsou hodně perspektivní kluci s výhledem do budoucnosti. Ale musí na sobě ještě hodně pracovat. Je potřeba, aby si to uvědomovali.

V Litoměřicích byl kladný ohlas na to, že se v letošní sezoně objevíš v dresu kališníků. Jak k tomu došlo?

Já jsem skončil v Plzni a odešel na Kladno, kde jsem se na mém dalším pokračování nedohodl a skončil jsem nakonec v Benátkách nad Jizerou. Tam bylo dobré, že jsem to měl 15 minut od domova. Po sezoně mi bylo řečeno, že chtějí dát větší prostor mladým hráčům z Liberce. Řešil jsem, co bude dál a bavil jsem se o tom s Jiřím Rysem, který tady také působil a doporučil mi, abych kontaktoval zdejší vedení klubu. To jsem udělal a s Danem Tvrzníkem jsem se docela rychle dohodl. Letní přípravu jsem měl individuální a s kluky jsem se sešel až na ledě.

Ty bydlíš nyní kde?

Mé bydliště je Mladá Boleslav. Už jsem nechtěl jít ani nikam do ciziny. Chtěl jsem být co nejblíže domovu. Jsem z domova od svých osmnácti let a domů mě to čím dál více táhne. Uvažoval jsem i o tom, že bych s hokejem úplně skončil. Naštěstí jsem zdravý a hokej mě stále baví. I když to ranní vstávání je trochu horší. Já jsem rád, že mohu být nyní tady v Litoměřicích.