Trenér Jiří Ransdorf o jeho týmu

Zveřejněno 21.9.2016 | Jesika Dudková
Stadion má právo na to být hrdý na mládežnický hokej, který je už v plném proudu a je jasné že, hráči vykročili pravou bruslí na led. Zejména se daří páté třídě, která má za sebou úspěšný start do sezony a zatím nezaznamenala žádnou prohru. Výborně se žákům dařilo i během letní přípravy a turnajů. Jak probíhají tréninky žáků a jaké jsou jejich cíle do sezony v dalších zápasech? To se nyní dozvíte. Redakce vyzpovídala hlavního trenéra ročníku 2006 Jiřího Ransdorfa.

Jak se žákům dařilo během letní přípravy?

Během letní přípravy jsme měli tréninky čtyřikrát týdně na všech různých cvičištích. Počasí nám přálo, takže hodně na koupališti nebo 6. ZŠ. Na těch klucích, kteří absolvovali všechny tréninky, je znát, že fyzicky dobře stíhají. Je to hlavně o objemu tréninkové jednotky a o tom být aktivní a jít do toho na plno. Náplní tréninků je atletická abeceda, gymnastická abeceda, strečink, protahování, balanční cvičení a ještě tréninky na ledě.

Co se týče počtu žáků, máte letos dostatek hráčů? Máte posily i z jiných týmů?

V kategorii ročníku 2006 bychom potřebovali ještě alespoň tři až čtyři hráče na jakýkoliv post. Jak útočníky, obránce tak i brankáře. Jiné posily nemáme, jelikož bych řekl, že takový problém mají všechny kluby v České republice.

Podle čeho sestavujete kádr?

Kádr máme přizpůsobený k počtu hráčů. Není zatím přesně stanoveno, kdo je v útoku a kdo v obraně. Snažíme se to sice už během tréninků protáčet na jednotlivé posty, aby si ti hráči zvykali, kde je kdo a jak mají hrát. I když je vidět, že někomu sedí obrana a jinému útok, tak chceme, aby si hráči vyzkoušeli každý post, aby věděli, kde mají jezdit, kam střílet a veškeré návyky těch jednotlivých pozic.

Trenéři se poměrně často setkávají s určitou kritikou ze strany rodičů svých hráčů. Máte s tím také nějaké zkušenosti?

Tak rodiče si myslí, že jejich kritika je oprávněná, protože věří, že všichni rozumí fotbalu, basketbalu dokonce i americkému fotbalu, ať už se jedná o maminku, babičku, blondýnu či brunetu. Shrnul bych to asi takhle, jelikož toto zažívají všichni trenéři. Pravdou ale je, že to se všemi dětmi myslíme dobře a chceme hrát ten kvalitní a dobrý hokej. Snažíme se z nich dostat to nejlepší, ale zároveň i víme, kdy toho mají dost a potřebují si odpočinout. Máme dlouholeté zkušenosti a „know how“ z praxe a snažíme se to předávat i mladším generacím. Rozhodně tu všichni víme, co děláme, jinak bychom toto nedělali.

V čem Vás mladší žáci mile překvapili a naopak je něco, v čem se musí zlepšit?

U některých hráčů je vidět, že mají výborný přístup k tréninkům a toho si jako trenéři ceníme. Baví je hlavně trénink na ledě a celoplošné hry a cvičení. Vždy je sice co zlepšovat, ale to je vše ještě do času. Momentálně všichni dělají, co mohou a snaží se. To je velmi důležité pro pozitivní pokrok.

Jaké jsou Vaše cíle a předpoklady do sezony?

Cílem je, aby hráči hlavně zvládali základní bruslařské návyky a dovednosti. Nemá cenu tu nacvičovat nějaké šablony a předem připravené vzorce, když ten hráč nebude umět správně bruslit a nebude mít správné dovednosti a návyky. Je důležité, aby byli hráči individuálně vybaveni a hráli tu hru automaticky hlavou, ne se řídit něčím ze šablon, na co si stejně během hry ani nevzpomenou.

Jaká panuje atmosféra v šatně a vztahy mezi hráči v týmu?

Řekl bych, že hráči jako tým pracují skvěle. Kluci jsou přátelé i mimo stadion a navzájem se podporují jak při hře, tak mimo led. Dokáží si udělat legraci i sami ze sebe, někdy i z nás trenérů. A pokud to situace zrovna dovoluje a volně se bavíme v šatnách, tak se s nimi taky rádi zasmějeme. I my trenéři jsme přeci jen součástí jednoho týmu a jsme rádi, když nás dokážou přijmout mezi sebe.