5. 12. 2015 | Petra Pilbauerová

Vladimír Domin: Motivace po neúspěchu je důležitá

Vladimír Domin je aktuální posilou realizačního týmu Stadionu. Po svém příchodu z Jindřichova Hradce se stal novým trenérem třetí třídy a juniorů. V následujícím rozhovoru prozradil, na co klade při trénincích důraz či jak je spokojený v novém prostředí.

Kde jste působil před příchodem do Litoměřic?

Mým posledním působištěm byl klub KLH Vajgar z Jindřichova Hradce, který se nakonec rozdělil na dvě části. Poslední dva roky jsem strávil ve spolupráci s jedním z nich a to se Spolkem ledního hokeje, resp. HC Střelci.

A jak došlo ke spolupráci se Stadionem?

Spolu s Danielem Tvrzníkem jsme navštěvovali Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze, konkrétně obor Trenérská škola ledního hokeje. Začátkem července za mnou přišel s nabídkou, kterou jsem zhruba po týdnu rozmýšlení přijal. Chtěl jsem zkusit prostředí jiného regionu a profesionálně trénovat. To vše s ohledem na svojí rodinu.

Vaší pracovní náplní je trénování třetí třídy a juniorů. Musí zde být patrný velký rozdíl v přístupu k mladým hokejistům..

Odlišnosti se tu určitě najdou, ale už z minulosti jsem byl zvyklý pracovat buďto s juniory nebo s dorostem. Vypomáhal jsem například s náborem, ale mám zkušenosti i s těmi nejmladšími kategoriemi. U těch nejmenších je mimo jiné důležitá osobní ukázka, aby dobře pochopili, co se od nich chce. Pouze ze slov toho mnoho nepochytí, proto je na místě jim to i názorně předvést a dané cviky ovládat. Práce s juniory je jiná v tom, že se s nimi snažíme pracovat i mimo led, např. prostřednictvím rozborů před a po zápase, individuálních pohovorů atd. Nezapomínáme na jejich osobní život. Liší se tu i organizace tréninku.

Všiml jste si nějakých zvláštních rezerv? Například s docházkou na tréninky?

Nedostatky se najdou vždy a nezáleží na tom, s jakou kategorií pracujete. U juniorů je to specifické tím, že je to poslední kategorie, která je ještě pod jakýmsi ochranným štítem a zároveň posledním krůčkem k seniorskému hokeji. Co se týče docházky, tak hráči by se měli účastnit všech tréninkových jednotek, ale každý dochází podle svých možností. Ve věkovém období 18 až 20 let by slabinou mohlo být jejich uvažování. Mnohdy je těžké vzbudit v nich motivaci po neúspěchu. Je potřeba jim vštěpovat, že není řešením něco ukončit, pokud se to nepodaří, ale pracovat dál a to zejména při trénincích.

Jaká je vaše trenérská koncepce?

U dětí se vychází ze systematiky ledního hokeje, kdy je učíme bruslit, vést kotouč, střílet atp. Jedná se o herní činnosti jednotlivce. Dá se říct, že jde o dlouhodobý proces. Naopak u juniorů se více pracuje s kombinací a organizací hry.

Došlo ke změnám v náplni tréninků nebo v jejich organizaci?

U juniorů k obměnám dochází v závislosti na předvedeném výkonu v posledních zápasech. Při dalším tréninku se zaměřujeme na to, co během hry chybělo nebo co je potřeba zlepšit. Snažíme se na to připravit cvičení, která by tyto mezery měla doplnit.

Jaké jsou Vaše cíle do konce sezony?

V případě juniorů spolu s kolegou věříme, že se nám podaří zapracovat na psychice hráčů. Získáme tak větší sebedůvěru v zápasech. V současné době si procházíme obdobím, kdy se výhra střídá s prohrou, a proto chceme, aby náš cíl byl společný – sbírat potřebné body a stoupat v tabulce. U těch mladších se snažíme postupovat krok po kroku a plnit koncepci klubu.

Jak jste spokojený se zdejším zázemím?

Byl jsem velmi překvapený, protože prostředí je tu opravdu hezké. Počínaje ledovou plochou, ale i dvěma tělocvičnami. Zázemí je tu dobré jak pro hráče, tak pro rodiče a mimo jiné to také hrálo roli v tom, že jsem se rozhodl navázat s klubem spolupráci. Myslím si, že je to jedno z nadstandardních hokejových míst v České republice.