V minulých sezónách byl výraznou oporou v brance druholigového Děčína. Letos zkouší štěstí v Litoměřicích. Lukáš Lavinger se zapojil do přípravy a hned v prvním utkání dostal šanci ve druhé půli proti Ústí. Nepustil za svá záda žádný puk a mohl být spokojený. Po zápase se rozpovídal o letošní přípravě i rozdílech mezi druhou a první ligou.
Naskočil jsi do svého prvního zápasu v prvoligovém mužstvu, jak bys jej hodnotil?
Myslím si, že na mě toho tolik nešlo. Kluci dobře bránili. V podstatě se hrálo u nich ve třetině, takže jsem to měl opravdu jednoduché. Za nulu jsem ale rád.
Ve druhé třetině, stejně jako v první, začali lépe Ústečtí. Neříkal sis na střídačce ať jim to hlavně nevydrží do poloviny zápasu, kdy naskočíš do branky?
Já jsem sice sledoval hru, ale soustředil jsem se na to, až půjdu do brány. Byl bych radši, kdyby se na mě víc střílelo. Takhle jsem si zápas ale užil taky.
Viděl jsi už po prvním zápase rozdíl mezi první a druhou ligou?
Je tam myslím hlavně v bruslení a ve stylu bránění. Hráč tu skoro čistě nevystřelí.
Jedna ze střel, která na tebe mířila, byla nebezpečně tečovaná. Jak ti při té situaci bylo?
Tam se připletl rozhodčí a díky tomu se dostali ke střele. Před bránou to tam jejich hráč tečoval, já jsem šel po té střele, ale po té teči už jsem se jen natahoval lapačkou, abych to chytil. Naštěstí to šlo vedle.
Pro všechny v týmu jsou přípravné zápasy bojem o místo v sestavě. Bereš tu dnešní nulu jako důležitý krok?
Věřím, že ještě dostanu v některém dalším zápase šanci ukázat v uvozovkách to své umění a doufám, že se mi ještě něco podaří. Myslím si, že je to dobrý začátek, ale nic to neznamená.
Trénujete už téměř dva týdny na ledě. Jaké bylo vzít si na sebe opět tu hromadu věcí?
První trénink je vždy nejhorší. Pak už je to lepší a chytá se mi zatím dobře. Pro mě je to akorát nezvyklé v tom, že jsme v Děčíně trénovali pouze večer a teď máme dva tréninky na ledě ještě s posilovnou k tomu. Je tu pro mě všechno nové, ale líbí se mi tu.
