Hokejová sezóna v Litoměřicích je již minulostí a nastává chvíle pro bilancování a hodnocení. Toho se ujal litoměřický brankář a generální manažer v jedné osobě, Petr Přikryl. Řeč přišla nejen na A tým, ale také na hodnocení práce s mládeží a nových členů vedení klubu.
Další sezóna je za námi. Jak bys ji zhodnotil z pohledu A týmu?
Pro nás to byla první sezóna, kdy jsme nějakým způsobem začali spolupracovat se Spartou Praha a Lvem Praha. Byl to pro nás první rok užší spolupráce, kdy jsme měli k dispozici více hráčů z jednoho mančaftu, tedy Sparty a Lva. Samozřejmě nesmím vynechat ani další kluby, jako je Litvínov, kde nám spolupráce také fungovala velice dobře. Byla to pro nás sezóna s otazníkem, jak by to mohlo fungovat a jaké to bude vychovávat mladé hráče ze Sparty. Sezóna měla tři fáze. První byla letní příprava, což je spíše otázka na trenéry, kteří tu v tu chvíli byli, ale já si myslím, že byla naprosto skvělá. A potom samotný průběh sezóny. Ta ze začátku vypadala velice slibně, lepší začátek jsme si prostě nemohli přát, nicméně udělali jsme některé chyby - jak vedení, tak samotní hráči a samozřejmě i trenéři. Padli jsme do letargie, kdy se nedařilo až tak, jak by se mělo dařit nebo jak od nás všichni očekávali po dobrém začátku. Prostředek sezóny byl opravdu špatný, více než špatný, byl podprůměrný. Jako hráči jsme měli na to, abychom hráli daleko lépe. Nicméně ke konci, kdy už bylo bohužel pozdě, což je mi strašně líto, jsme zase začali hrát velice dobře. Sezónu bych zhodnotil, když budu hodně kritický, jako nejhorší v první lize za dobu, co v ní Litoměřice působí. Mělo to ale i své světlé stránky.
Jaké byly ty světlé stránky?
Samozřejmě vstup do soutěže. Ten byl výborný. Úplně jiná letní příprava, která byla fantastická a která se dala alespoň z mého hlediska hráče srovnat s extraligovými týmy. A pak samozřejmě závěr sezóny. Nejenže dostali šanci naši mladí hráči, ale i některé změny byly pozitivní. Mám z toho zkušenosti do budoucna - jak v takovéto chvíli zareagovat a jak by se s určitými věcmi v sezóně mělo hospodařit. Třeba změna trenéra měla přijít daleko dříve.
Zmínil jsi změnu trenéra, ta byla hodně diskutovaná. Myslíš, že ten vzestup spočíval hlavně v tom?
Já na to mám samozřejmě dva pohledy - jako hráč a jako generální manažer. Když to dnes řeknu jako generální manažer, tak není nic jednoduššího, než to na někoho svést, vyhodit ho, zkusit změnu a třeba se povede, nebo taky ne. Dodnes říkám ano, změna se měla udělat dříve. Teď by pravděpodobně mělo zaznít to, že i kdyby se třeba plánovala dříve, tak nebylo jednoduché najít trenéra, který by tu byl, kvalitního trenéra. Na druhou stranu vím, co se pro hráče v kabině změnilo. Absolutně nic. Byl to nový impuls, který z ničeho nic začal fungovat. Teď je na každém inteligentním člověku, jak si to přebere, že musí být více než částečná chyba v nás hráčích. Najednou jsme to uměli ze sebe nějakým způsobem dostat, předtím ne. V tomhle je ve mně hrozné zklamání. Když to úplně přeženu, tak my hrajeme za HC Stadion Litoměřice a chceme vyhrávat, ať na střídačce bude stát kdokoliv. Je to přece moje zadostiučinění, že chci být úspěšný, ale to chci být v jakékoliv pozici, v kterékoliv herní situaci. A to mě na tom štve, že si to ti jedinci neumí uvědomit, že je chyba v každém z nás. Ne že to budeme svádět na trenéry, kteří tu byli předtím.
Jak to vůbec vypadá se složením realizačního týmu pro příští sezónu?
To je teď ještě předčasná otázka. Zatím není nic rozhodnutého, takže k tomu se budu moct vyjádřit až někdy v průběhu příštího týdne nebo za čtrnáct dnů.
Zmínil jsi hráče a jejich přístup. Jak myslíš, že to fungovalo ve spojení hráčů, kteří již v klubu působili, a nově příchozích?
To je právě to, o čem jsem už trochu věděl z dřívějších působišť, kdy jsem byl ve Spartě a poté jsem šel do Berouna. Bylo to tam úplně stejné. Ono je hrozně lehké to svést na to, že je tu nějaké jádro místních hráčů a poté přijdou někteří noví. Zase se dostáváme k tomu, že přece každý chceme být úspěšný, a každý víme, že bez toho druhého to nedokážeme. Takže ať je v kabině jakákoliv atmosféra, tak se tam musí nastavit určitá parta a určité věci pro úspěch týmu. Nemusím si s tím druhým rozumět v tom, jestli půjdeme na golf, ale když spolu vlezeme na led, tak jeden pro druhého musíme udělat maximum. To je možná vyzrálost těch starších hráčů a nevyzrálost těch mladších. Když mně bylo devatenáct nebo dvacet let, tak jsme to měli jednodušší v tom, že tenkrát ještě, sice málo, ale byla vojna. Bylo jasně dané, že co řekl starší hráč, to platí. A ta hierarchie opravdu fungovala. Teď už je jiná doba, to uznávám. Dnes už se daleko více hledí na to, proč si nevyslechnout názor toho mladšího. Přece to nemusí být špatný názor, může být i dobrý. Nicméně vždy nám jde přece o úspěch právě toho týmu, za který hrajeme. Nebyl to ten největší problém, to v žádném případě, ale dá se spekulovat o tom, že to mohla být jedna část mozaiky, kde to nefungovalo na sto procent.
Před sezónou se trochu změnila struktura vedení, objevily se nové posty. Prvním z nich byl post generálního manažera. Jak ses s tím sžil a jak bys tvé letošní působení v této funkci shrnul?
Pro mě to byla nová věc. Bylo celkem náročné skloubit chytání a post generálního manažera, nicméně věděl jsem, do čeho jdu. Bylo mi to nabídnuto, řekl jsem si, že jsem se tu narodil, a chtěl jsem klubu nějakým způsobem pomoct. Vedení bylo přesvědčené, že klubu mohu nějak pomoct, jinak by mi to nenabídlo. Byla to ohromná zkušenost. Jsem za ni rád a rád bych v této funkci pokračoval dál. Všichni se učíme nějakým neúspěchem, který tu byl, a rozhodně už dnes vím, jak se v určitých situacích zachovat. Na začátku jsem to bral spíš tak, že se budu snažit přivést nové partnery. Dnes už vím, že člověk musí dělat i razantnější kroky v průběhu sezóny a mít nad určitými věcmi pevnou ruku, kterou jsem neměl. Byl jsem v určitých věcech shovívavý. Pro mě je to posun dál.
Další nová funkce se týkala mládeže, pozice šéftrenéra mládeže, které se ujal Martin Tvrzník. Jak jsi spokojen nebo nespokojen se systémem, který se tu zavedl?
Pro Martina to byl také první rok. I když má zkušenosti s trénováním a myslím si, že jednou by z něj mohl být velice dobrý trenér, tak s tímto postem žádné zkušenosti neměl. Ale je to, myslím, velmi chytrý člověk, takže jsme si po sezóně sedli, udělali nějaké závěry a řekli jsme si, že určité věci musí být jinak. Samozřejmě nemá zkušenosti s tím, vést pod sebou několik lidí, což jsou vlastně trenéři, ale opět zdůrazňuji, že to nemůže být založené na kamarádské formě. On je prostě šéftrenér mládeže a ten se zodpovídá vedení HC Stadion Litoměřice a na příští sezónu to bude nastavené jinak. Ne tak, že by nebyl šéftrenérem mládeže, ale tak, že ta práce bude spočívat ještě v jiných věcech, které, jak jsme po sezóně zjistili, nefungovaly tak, jak bychom si představovali. Myslím si ale, že se v tom posouvá a že to bude opět jen ku prospěchu věci, ale hlavně ku prospěchu mládeže. Ač se to nezdá, pro nás by to měla být priorita. Měli bychom tu vychovávat mladé hráče, dobré hráče. A ať mi nikdo netvrdí, že se to tu dříve dělalo špatně, když odsud vzešli různí hráči, kteří se tím živí a jsou velice schopní.
Další novou pozicí byl velice probíraný post poradce managementu v podobě Jiřího Bubly. Jak jste s jeho prací spokojeni?
S panem Bublou jsme, myslím, naprosto spokojení, protože to tu oživil. Dal nám nějaké zkušenosti, pomohl nám v určitých věcech - třeba ve spolupráci s Litvínovem, která byla naprosto bezchybná. Byť to byla v úvodu hodně probíraná pozice, tak já k tomu nemám jedinou výhradu.
Zpět k mládeži. Jak jsi spokojený se sezónou mládežnických týmů?
O mládeži se budeme bavit teprve příští týden. Nicméně musím říct, že některé kategorie mě velmi mile překvapily. Trenéři dostali nové materiály, jak mají trénovat a vést úplně jiný trénink, než se vedl dříve. A byť jsou to lidé, kterých si hrozně vážím a kteří za žádné peníze a dobrovolně chodí každý den na tréninky a pracují s mládeží, tak ty tréninky měly velice dobrou úroveň. Častokrát jsem se na těch trénincích byl podívat. To mě opravdu překvapilo. Není to samozřejmě práce na jeden rok, ta koncepce se projeví během několika let. Ne ve všech kategoriích, ale z devadesáti procent byla ta práce velice dobrá.
Několik hráčů z mládeže se podívalo i do A týmu. Myslíš, že mají budoucnost?
Já to řeknu jinak. V životě jsem se s tím nesetkal a je to pro mě hrozně zvláštní věc. Když jsem odcházel z Litoměřic, tak všichni kluci, které jsem znal, měli hlad po tom hokeji a nezabalili to. Hrála se tu druhá liga, možná krajský přebor v mužích, ale já měl před sebou vidinu toho, že v tom hokeji chci něco dokázat, ať to bude kdekoliv. Narážím na to, že možná i v juniorech někteří kluci říkají, že se stejně do áčka nedostanou a ten hokej hrají prostě jen tak pro zábavu. To bych chtěl změnit. Třeba na konci této sezóny jsme zapojili dost hráčů z juniorky a dost hráčů si to tam celkem slušně uhrálo. Nemusí to být na to, že by si to uhráli celou sezónu, ale tu šanci dostali, tu šanci mohou dostat a dostanou ji. Mně u nich ale chybí daleko větší hlad po tom něco dokázat. Když už hokej hraju od svých pěti let, tak to přeci nedělám jen tak pro to, abych dobře vypadal nebo aby mě tady chodily holky obdivovat za to, že hraju za juniory. Právě ten hlad mi chybí v těch vyšších kategoriích jako mladším a starším dorostu a juniorech. Nicméně šanci má každý. Neznamená to, že když spolupracujeme se Spartou, že nám sem dají mladé kluky a naši kluci to mají zavřené. To vůbec ne, naopak. Když budou dobří, tak spíše pošleme ty sparťanské kluky zpět a budeme hrát ty naše.
